K tomu abychom měli znalosti, potřebujeme informace. Abychom získali informace, potřebujeme data. A právě s těmi pracují počítače. S daty, neboli bity a bajty.

Bity a bajty

Bit (z anglického „drobek, kousek“) je základní datovou jednotkou používanou ve výpočetní technice. Značí se malým písmenem b, například 16 b. Bit může nabývat pouze jednu ze dvou hodnot, nejběžnější znázornění těchto hodnot jsou 0 a 1.
Často dochází k zaměňování pojmů bit a bajt. Bajt (z anglického bite – „sousto“) označuje osm bitů. Je to tedy osmiciferné binární číslo. Takové množství informace může reprezentovat například celé číslo od 0 do 255 nebo jeden znak. Jeden bajt je obvykle nejmenší objem dat, se kterým dokáže počítač (resp. procesor) přímo pracovat. Právě proto se vžil název bite, sousto. Aby se předešlo záměně se slovem bit, používá se v angličtině pro bajt termín byte, který pochází z anglického slova bite. Značí se velkým písmenem B, například 16 B.
Termín „bajt“ zavedl Werner Buchholz v roce 1956. Zpočátku tento termín popisoval skupinu 1–6 bitů, přechod na osmibitový bajt se udál ke konci roku a později se osmibitový bajt stal standardem pro počítač System/360. Jeho popularita pak vedla k tomu, že osmibitový bajt je dnes standardem.
Do bajtu lze uložit 256 různých hodnot, což bohatě stačí pro rozlišení velkých i malých písmen anglické abecedy, včetně číslic a základních interpunkčních znamének. Bajt proto zpočátku mohl sloužit pro uložení jednoho znaku textu. Pouhých 256 možností je ale příliš málo pro rozlišení všech znaků používaných v jazycích píšících latinkou, nemluvě o dalších abecedách s jinými znaky (například ruština, čínština, japonština nebo korejština). Z toho důvodu vznikla vícebajtová kódování znaků.

Datové nosiče

V dobách kdy Internet nebyl tak rozšířen jako dnes, bylo běžné že se data přenášela hlavně na datových nosičích. Za historicky první datový nosič lze považovat děrný štítek, ovšem opravdu rozšířeným médiem byly až diskety.

Diskety

Disketa je označení pro magnetické datové médium sloužící k ukládání a přenášení elektronických dat. Její největší výhodou a důvodem velkého rozšíření byla výrobní cena jak samotných disket, tak i mechanik pro jejich čtení a zápis.
Diskety byly původně 8″ média (osmipalcová, tj. s průměrem 200 mm), později se jejich velikost změnila na 5,25" (133 mm) a 3,5" (89 mm). Diskety byly ovšem dost pomalé a jejich kapacita nedostačující. Nejpopulárnější 3,5'' diskety měly kapacitu 1,44 MB a byly později vytlačeny novými technologiemi jako ZIP (kapacita 100 MB, ale média i mechaniky byly drahé), CD (kapacita 656 MB) nebo DVD (4,7 GB).
O tom, že ještě v první polovině 90. let 20. století byly diskety nejpopulárnějším datovým médiem, svědčí i fakt, že ještě dnes v mnoha programech ikona znázorňující disketu symbolizuje uložení dat.

Flash disky

Po roce 2000 se začaly používat USB flash disky nebo takzvané „flešky“. USB se jím říká proto, že data se do disku nahrávají přes sběrnici USB. První flash disky měly kapacitu 8 MB. Tím jak rostla jejich obliba, klesala i jejich cena a rostla kapacita. Dnes je běžná kapacita 16 GB, ale i flash disky s kapacitou 64 GB a více jsou už cenově dostupné.

Paměťové karty, přenosné hard disky

Masově se rozšířily také paměťové karty, které mají kapacitu i 512 GB. Používají se hlavně u fotoaparátů a kamer. Kromě toho existuje možnost ukládání dat na přenosné hard disky, které jsou sice trochu větší než flešky, ale mají úctyhodnou kapacitu v řádech terabajtů.

Přepočet bitů a bajtů

Na závěr ještě rekapitulace, jak se přepočítávají bajty na bity:
1 B = 8 b
1 kB = 1024 B
1 MB = 1024 kB
1 GB = 1024 MB
1 TB = 1024 GB

Doporučená videa Jak na Internet:
Zálohování
Typy souborů
Jak na přenos velkých souborů

Další zajímavé články a zdroje:
Data (informatika), Wikipedie
Bajt, Wikipedie
Historie a současnost datových úložišť, Michal Koláček (Svět Hardware)
Jak si vybrat externí disk?, Alza