:-)
1.6
Left Right

Jak na přenos velkých souborů

Každý uživatel počítače vlastní důležitá data, která potřebuje mít při ruce a nechce o ně přijít. Ať už to jsou texty, fotky, videa nebo třeba seznamy kontaktů, některá data jsou nenahraditelná. Před rozmachem Internetu se taková data zálohovala umístěním na nějaký typ fyzického média – diskety, později CD a DVD, flashové paměti či externí pevné disky. Žádná z těchto metod ovšem není samospasitelná a na všechna uvedená média se vztahuje riziko poruchy. Také je potřebujete mít stále při sobě, pokud si chcete zachovat k datům neustálý přístup.

Data v oblacích
V účinném zálohování je Internet velmi užitečným nástrojem. V dnešní době existuje řada služeb umožňujících uložení dat mimo počítač uživatele na serverech s vysokou úrovní zabezpečení a sofistikovaným systémem zálohování, a to i zcela zdarma. Těmto datovým úložištím se říká cloudová (od angl. cloud - oblak), protože data se v případě potřeby ukládají a stahují ze vzdálených serverů po zadání přihlašovacích údajů.
Většinu takových služeb lze ovládat přes jednoduché webové rozhraní nebo aplikace pro mobilní zařízení, takže si potřebná data můžete po přihlášení stáhnout na jakémkoliv počítači připojeném k Internetu. Internetová úložiště jsou v podstatě externím diskem, který je přístupný, aniž byste ho museli nosit s sebou.
Některé služby také umožňují se rozhodnout, které složky ve vašem počítači se budou automaticky synchronizovat s internetovým úložištěm. Například novou sadu fotek po návratu z vydařeného víkendu zkopírujete do složky určené k synchronizaci a automaticky se uloží do cloudu. Téměř okamžitě máte soubory archivované a zároveň je můžete snadno sdílet s přáteli zasláním odkazu na konkrétní fotku nebo album.

Nechcete platit? Šetřte místem
Zejména bezplatné verze služeb ale mívají omezení v podobě menšího datového prostoru. Až na výjimky se pohybuje v řádu jednotek gigabajtů. Vzhledem k tomu, že i běžné mobilní telefony dnes mohou produkovat například obrazová data o velikosti několika megabajtů, je třeba věnovat pozornost tomu, jak objemná data do internetového úložiště nahráváte.
Pokud jsou například fotografie nebo videa určená výhradně pro on-line prohlížení, nikoli třeba k tisku či promítání na velkoplošných obrazovkách, vyplatí se tato data komprimovat - snížit jejich datový tok, a tedy i velikost. Daní je pokles kvality, který ale uživatel při běžném prohlížení nepozná.
Mezi oblíbená cloudová úložiště patří Dropbox, SugarSync, česká Capsa nebo méně známý cloud MediaFire nabízející zdarma kapacitu 50GB na neomezenou dobu. V posledních letech zdokonalují cloudové služby technologičtí giganti jako Microsoft se službou SkyDrive nebo Google s Google Drive.

Dočasná řešení
Zvláštní kategorií služeb cílenou na snadné sdílení velkých datových souborů jsou weby, na které lze data nahrát a po časově omezenou dobu k nim umožnit ostatním přístup přes vygenerovaný odkaz k jejich stažení. Typickým způsobem jejich využití je zaslání většího souboru, než umožňuje e-mail, třeba archiv fotek ve vysokém rozlišení. Příklady těchto služeb jsou české weby Úschovna.cz nebo Leteckápošta.cz, ze zahraničních například SendSpace.com.

Co je moje, to je tvoje (?)
Dalším typem sdílení souborů jsou tzv. peer-to-peer programy (doslova rovný s rovným, často také pod zkratkou P2P), tedy služby zpřístupňující data na minimálně dvou soukromých počítačích na bázi klient-klient. Tímto prvkem architektury se liší od klasické komunikace mezi klient-server, používané při většině on-line činností.

P2P je forma distribuce souborů, při které se datové přenosy rozkládají mezi všechny připojené počítače. Využitím kapacity více počítačů a jejich připojení k Internetu lze dosáhnout značné rychlosti datového toku. Také proto jsou P2P sítě velmi populární při stahování velkých objemů dat.
Jedním z nejrozšířenějších nástrojů pro vytvoření P2P sítí je protokol BitTorrent využívající soubory s příponou .torrent, ke kterému existuje řada obslužných aplikací, například Vuze nebo Bittornado. Tento způsob sdílení s sebou ovšem nese dvě zásadní rizika.
Prvním je, že v případě stahování obsahu v případě využití BitTorrent znamená i jeho průběžné poskytování. Při stahování materiálu chráněného autorskými právy (filmů, hudby apod.) tak dochází k přímému porušení zákona - zatímco stáhnout si takový obsah pro osobní potřebu je z morálního hlediska sice diskutabilní, ale legální, jeho další sdílení bez souhlasu autora je nezákonné. Ačkoliv na P2P sítích je k nalezení mnoho obsahu, který není chráněný autorskými právy, je takový obsah v jasné menšině.
Druhým problémem torrentů je bezpečnost – mnoho souborů sdílených v P2P sítích obsahuje škodlivý software, který může vést k vážným škodám na vašem počítači nebo k úniku citlivých dat. Práci s peer-to-peer sítěmi tedy lze doporučit spíš zkušeným uživatelům se znalostí bezpečnostní problematiky.

Nahoru