Je celá řada oblastí lidského života, které Internet za posledních 20 let proměnil. Jednou z nich je i možnost zapojení do veřejného života. Obzvlášť to platí pro demokratické společnosti, kde spoluúčast občanů na správě veřejných záležitostí patří k pevně ukotveným hodnotám.
Přestože zcela elektronický způsob volby veřejných zástupců je zatím až na několik zahraničních výjimek hudbou budoucnosti, rozvoj komunikačních technologií výrazně rozšířil možnosti a nástroje pro pořádání veřejných petic, referend a dalších hlasování i pro rozhodování voličů, kteří váhají nad tím, komu odevzdat svůj hlas.
Rozšíření elektronické demokracie prozatím neumožňují stávající zákony.

Elektronické volby

Základním nástrojem elektronické demokracie, často nazývané anglickým novotvarem eDemocracy, jsou elektronické volby.
Pod elektronické volby (e-election) lze zařadit i další termíny, které se týkají jednotlivých fází tohoto procesu a které možná lépe odpovídají obecné představě o elektronických volbách:
• Elektronické hlasování (e-voting) je elektronickým ekvivalentem pro fyzické vhození hlasovacího lístku do volební urny při volbách nebo refendu. Elektronicky se dá hlasovat přímo ve volební místnosti s využitím terminálu nebo dálkově prostřednictvím Internetu, digitální televize, SMS zpráv či telefonicky.
• Distanční elektronické hlasování (remote e-voting) je typ elektronického hlasování, kde je hlas odevzdáván pomocí zařízení, které není kontrolováno volebním úředníkem.
• Elektronická volební schránka (eletronic ballot box) je prostředek, kterým jsou uchovávány hlasy voličů, než budou sečteny.
Elektronické prvky voleb mají oproti klasické formě bezesporu řadu výhod. Celý systém je rychlý a omezuje při sčítání faktor lidské chyby. Výsledky jsou známy za mnohem kratší dobu a pestřejší možnosti hlasování mohou pozitivně ovlivnit volební účast.
Elektronické volby usnadňují situaci také například občanům žijícím v zahraničí, voličům s fyzickým handicapem nebo pracovníkům ve směnném provozu i dalším, kterým nemusí vyhovovat termín voleb. Elektronické prvky nijak neruší konzervativní voliče, protože klasické způsoby hlasování ještě jistě dlouho zůstanou využívané.

Průkopníci z Estonska

Mezi země, které se v elektronické demokracii dostaly nejdále, patří Austrálie, která poskytla voličům možnost hlasovat po Internetu v parlamentních volbách v roce 2011. Historicky poprvé bylo možné elektronicky odevzdat hlas při primárních volbách Demokratické strany v Arizoně v roce 2000, v roce 2004 pak v několika referendech v Ženevě.
Pozice průkopníka v elektronických volbách ale náleží Estonsku, které v roce 2005 jako vůbec první země umožnilo celostátní internetovou volbu kandidátů do místní samosprávy (ekvivalent českých voleb do obecních zastupitelstev). Rovněž v roce 2011 zde v parlamentních volbách volilo on-line více než 140 000 voličů (tedy zhruba desetina současné estonské populace a zhruba pětina obyvatel s volebním právem). A jen pro představu o dobovém kontextu z hlediska využívání Internetu: sociální síť Facebook v tomto roce teprve překonala první milion uživatelů.
Zkušenosti s různými podobami elektronických voleb má řada dalších zejména evropských zemí, například Švýcarsko, které v této oblasti sbírá zkušenosti již od roku 2003.

Obava z bezpečnostních rizik

V České republice byl ještě před pádem vlády v létě 2013 naplánován pilotní projekt prvních elektronických voleb na rok 2014, ale tehdejší vláda je nakonec neschválila. Proč se tedy elektronické prvky demokracie i přes dostupnou technologii a jednoznačné výhody nerozšířily více ani dnes? Hlavním důvodem skeptického postoje mnoha vlád a expertů jsou přetrvávající obavy o bezpečnost.
Z pohledu infrastruktury elektronickým volbám v Česku už nic nebrání. S novými elektronickými občanskými průkazy by ani ověření toho, že hlasujete právě vy, neměl být problém a volby po Internetu by tak měly být realizovatelné.
Existuje však několik potenciálních bezpečnostních rizik. Jedním z nich je to, že elektronické volby umožňují větší nátlak na jednotlivé voliče. Narozdíl od vybrání lístku ve volební místnosti, vám totiž při elektronické volbě může kdokoliv koukat přes rameno. Vedle toho existuje i riziko manipulace volebních výsledků a další formy zneužití systémů elektronického hlasování. Tento aspekt je přitom vzhledem k celosvětově narůstající míře kybernetického zločinu poměrně aktuální.

eDemocracy v Česku

Jedinou výspou elektronické demokracie tak zatím zůstává použití přihlašovacího systému mojeID v některých městech a obcích, které jej využívají k pořádání elektronických obecních referend, zajištění věcné a konstruktivní diskuze na oficiálních webech měst či k přihlašování do událostí. Patří mezi ně například Zvole, Černvír či Planá.
Systém mojeID umožňuje uživatelům přihlašovat se k různým službám pomocí jediného páru uživatelského jména a hesla. Provozovatelům těchto služeb pak nabízí výhodu v bezpečném ověření identity jednotlivých uživatelů, které má na starosti správce české národní domény .CZ, sdružení CZ.NIC.

Doporučená videa Jak na Internet:

eGovernment
Informace o obci, ve které žiji
Jednotné přihlašování
Datové schránky

Další zajímavé články a zdroje:

E-demokracie, Wikipedie
Volby jedním kliknutím. Stát je na to technicky připraven, chybí ale politická vůle, Michal Bernáth (lidovky.cz)
Vnitro chce změnami přilákat voliče. Elektronické volby neplánuje, iDNES.cz
Estonci žijí v digitální republice. Česko se postupně k e-governmentu propracovává, Pavla Hosnedlová (Euractiv.cz)
Elektronické hlasování nese podle vnitra riziko kyberútoku, v zákoně o volbách proto nebude, ČT24.cz