Soubory nás při práci s počítačem provází takřka na každém kroku. Co jsou ale vlastně zač? Z pohledu laika představují vlastně jakýsi „základní kámen“ interakce uživatele s počítačovou technikou. Vždyť práce s počítačem v případě většiny z nás stojí především na takových akcích jako je otevření, ukládání, kopírování či mazání souboru. Zkušený informatik by ale asi preferoval definici, která hovoří o sadě dat, s níž lze prostřednictvím operačního systému pracovat jako s jedním celkem.

Co soubory skrývají? Prozradí to přípona

Tato sada se v uživatelském rozhraní operačního systému graficky prezentuje jako notoricky známá souborová ikona. Ikony ale nevypadají stejně. Jejich grafika se liší podle toho, jaký typ dat daný soubor obsahuje. Soubory obsahující text tak většinou symbolizuje ikona v podobě listu papíru, v případě zvukových souborů to bývá například notička. Existují i soubory složené, které obsahují množství dílčích objektů a souborů (typickým příkladem jsou komprimované souborové archivy, patří sem ale i kancelářské dokumenty s vloženým obrázkem nebo videem). V jaké aplikaci se otevře který soubor většinou nastavíte při instalaci příslušné aplikace, ale lze to změnit ručně i později. Soubor pak v aplikaci otevřete jednoduše jeho spuštěním. Můžete ale také spustit nejprve aplikaci a pak až přímo v ní otevřete daný soubor.
Hlavním nástrojem pro identifikaci typu dat ale není ikona, nýbrž přípona souboru, přesněji přípona názvu souboru. Ta zpravidla obsahuje 1–4 znaky a od samotného názvu souboru ji vždy odděluje tečka. Samozřejmě musí odpovídat struktuře dat, příponu nelze jen tak přejmenovat, i když to systém umožňuje.

Nejčastější typy souborů a jejich přípony

Kancelářské soubory

Přípony docx, xlsx, pptx (případně starší varianty bez x) označují soubory kancelářských aplikací Microsoft Office pro práci s textem, vytváření prezentací a práci s tabulkami. Tyto typy souborů se považují za obchodní tajemství, jejich použitelnost se tak omezuje jen na určitý software.
Nezatížené komerčními licencemi jsou například formáty txt, pdf či odf. Otevřete je tedy prakticky na jakémkoliv počítači s pomocí nekomerčního software.

Obrazové

Komprimované (ztrátové i bezztrátové) bitmapové obrázky najdete v souborech s příponami jp(e)g, gif, png. Ty nekomprimované pak pod příponou bmp.
Přípona raw označuje nekomprimovaná „surová“ obrazová data zachycená snímačem digitálního fotoaparátu. Ta jsou buď přímo v něm převedena do souboru typu jpg, nebo je zpracujete a následně převedete sami pomocí fotoeditoru.
Setkat se můžete také se soubory tiff, které slouží k ukládání rastrové počítačové grafiky v bezztrátovém formátu. Často se používá pro ukládání naskenovaných dokumentů.

Zvukové

Soubory označené příponami mp3, ogg nebo wma jsou komprimované zvukové soubory. To znamená, že při konverzi z původní nahrávky do MP3 dochází ke ztrátám, byť ve výsledku nakonec většinou nic nepoznáte.
Naopak wav, flac značí nekomprimované zvukové soubory, takže veškeré informace jsou zachovány tak, jak byly nahrány. Samozřejmě je ale výsledný soubor větší.

Video

Nejčastějším video souborem jsou mp4, případně se ještě můžete setkat s příponou wmw.
Zvláštností je formát mkv, který je jakýmsi kontejnerem, obalem do kterého se vkládají další data, a to právě nejčastěji video s více zvukovými stopami, titulky a může obsahovat i menu podobně jako Blu-ray disky. Podobným kontejnerem je také avi.

Archivy

Pod příponami zip, rar, arj najdete komprimované archivy souborů. Archivy jsou vhodné pro rychlejší přenos většího počtu souborů, protože přesun jednoho většího souboru je rychlejší než přesun stovky malých.
Formát iso se používá pro kopii dat z (nejčastěji optického) disku, respektive jde o takový kontejner všech dat z nějakého disku. Tyto takzvané virtuální disky využijete hlavně při zálohování nebo provozu virtuálních PC. Často se používá i pro počítačové hry.

Spustitelné

Spustitelný soubor s příponou exe se neotevře v přidružené aplikaci, ale spustí jako aplikaci schopnou pracovat s jinými soubory sám sebe. Stejně funguje i přípona msi, kterou vymyslel Microsoft.

Další

Existuje i řada dalších méně běžných typů souborů, které otevřete jen v několika málo aplikacích (nebo dokonce jen v jediné). Mezi takové patří třeba přípony grafických programů, jako jsou psd (Adobe Photoshop), indd (Adobe InDesign) nebo skp (SketchUp), nebo konstrukčních programů, například dwg (Autodesk AutoCAD).
Svou příponu mají také soubory s fonty, nejčasti ttf.
Nesmíme zapomenout ani na soubory obsahující kód webových stránek htm(l) nebo php a další.

Maskovaný malware

Obezřetní buďte při stahování souborů z Internetu, zvlášť ze stránek, které neznáte. A platí to i pro přílohy e-mailů od neznámých odesílatelů. Do zdánlivě neškodných souborů lze totiž „vpašovat“ škodlivý software, který se aktivuje otevřením souboru. V minulosti se objevily případy napadení počítače prostřednictvím infikovaných mp3 souborů nebo fotek, nemusí jít vždy o spustitelný soubor (exe). Jistotu ohledně (ne)závadnosti souboru získáte individuálním prověřením souborů antivirovým programem.

Doporučená videa Jak na Internet:

Jak na přenos velkých souborů
Zálohování
Bezpečnost počítače
Prohlížeče a internetové technologie

Další zajímavé články a zdroje:

Formát souboru, Wikipedie
Přípona souboru, Wikipedie
Přípony, formáty souborů
Jak otevřít (téměř) všechny typy souborů ve vašem Android telefonu?, David Trlica (SvetAndroida.cz)
Historie Wordu, typy souborů a základní operace, Petr Svoboda (ITnetwork.cz)