Až se budoucí učebnice dějepisu pokusí popsat atmosféru doby na začátku 21. století, několik hustě popsaných stránek pravděpodobně padne i na fenomén internetových sociálních sítí. Máloco totiž dokázalo během 10 let proměnit v globálním měřítku podobu společnosti tak jako právě ony. Staly se pro nás jedním z hlavních zdrojů zábavy, prostředkem seberealizace, nástrojem komunikace i navazování a udržování vztahů, pomocníkem při studiu i budování kariéry.
Sociální sítě můžeme rozdělit na osobní a profesní. Mezi osobní řadíme například Facebook, Twitter, MySpace, Badoo, hi5, Friendster, Spolužáci, Lidé.cz, Jagg.vz, Linkuj.cz, Color nebo Swarm. Mezi ty profesní pak třeba LinkedIn či Xing. Dle odhadů existuje zhruba 200 komunitně zaměřených webů, které využívá až 46 % celosvětové populace.
První sociální síť se objevila již v roce 1997. Projekt Sixdegrees.com tehdy nabízel možnost vytvořit si profil a propojit se s přáteli. Služba sice svůj provoz ukončila v roce 2001, ale právě tyto funkce definovaly základ, který mají sociální sítě dodnes společný. Co tedy dělá sociální síť sociální sítí?

Vytváření komunit

Klíčová funkce, která stojí právě za sociálním rozměrem tohoto typu služeb, je vytváření komunit. Díky ní se uživatelé mohou propojovat do různých společenství postavených na vztazích ze „skutečného“ světa nebo na společném zájmu (kulturním, politickém i dalších).

Profil

Na sociálních sítích má každý uživatel jakousi virtuální vizitku s údaji, kterými se na sociální síti prezentuje a je podle nich dohledatelný. Kromě jména to může být i místo bydliště, fotografie, životopis, informace o vzdělání a rodinném stavu, možnostech kontaktování, zálibách i další. Ale pozor! Jde o citlivé informace, proto si dobře rozmyslete, které z nich zpřístupníte veřejně, které budou dostupné jen vybraným uživatelům a které raději neuvedete vůbec.

Interakce

Kromě profilu se můžete na sociálních sítích projevovat i prostřednictvím statusů, tedy příspěvků v podobě textu nebo multimediálního obsahu, které se zobrazují ostatním uživatelům. Ti pak mohou na tyto příspěvky reagovat různými způsoby. Liší se podle konkrétní sítě, ale základní principy jejich fungování jsou podobné. Nejčastěji se jedná o:
- označení příspěvku s cílem podpořit jeho viditelnost (například To se mi líbí a další reakce na Facebooku nebo Like Twitteru),
- komentář nebo odpověď pod příspěvkem,
- sdílení příspěvku na vlastní zeď (na Facebooku), timeline (na Twitter) nebo streamu (přehledu příspěvků) na dalších sociálních médiích.

Počet označení, sdílení či komentářů k jednotlivým příspěvkům pak má vliv na jejich viditelnost i viditelnost jejich autorů. Někdy se tak u sociálních sítí hovoří o funkci sociálního filtru: zobrazí se vám především ty informace, které uvedenými způsoby „doporučí“ lidé, s nimiž jste propojeni, a u nichž se tak předpokládá, že je zajímá podobný obsah.

Sdílení

Sdílení je v podstatě jednou z možností interakce uživatele na sociální síti. Může se týkat jak vlastních statusů a statusů propojených uživatelů, tak i externího obsahu – videí, obrázků, článků nebo celých stránek.
Při sdílení vlastního i externího obsahu by měl uživatel pamatovat především na to, komu se daný příspěvek zobrazí. O fotky z bujarého večírku možná budou mít zájem ostatní účastníci akce, ale až si vaši digitální stopu bude za pár let lustrovat váš potenciální zaměstnavatel, budete rádi, že jste snímky nesdíleli veřejně. Většina sociálních sítí proto svým uživatelům umožňuje poměrně podrobně nastavit, zda status bude veřejný (zobrazit si jej mohou všichni uživatelé, případně i návštěvníci služby) nebo soukromý (zobrazitelný pouze propojeným kontaktům, případně jen určité části z nich). Věnujte ale také pozornost nastavení toho, jak s vaším statusem mohou zacházet ostatní – možná, že si nepřejte, aby jej někdo sdílel dál či komentoval.

(Ne)identická identita

Jednou z nejdiskutovanějších otázek v poslední době je především ochrana soukromí na sociálních sítích. Ty totiž svou otevřeností nabízí ideální místo pro nejrůznější podvodníky a existenci sociálně-patologických jevů, především kyberšikany, kybergroomingu (zmanipulování k osobní schůzce), sextingu, kyberstalkingu a dalších.
Velkým problémem současných sociálních sítí je také zakládání falešných profilů za účelem pomluvy či pomsty. Je bohužel velmi snadné vytvořit diskusní skupiny zaměřené na konkrétní osobu či přímo falešný profil oběti a šířit na Internetu nepravdivé informace, které mají oběť zesměšnit či zastrašit.

Doporučená videa Jak na Internet:

Rizika sociálních sítí
Digitální stopa
Kybergooming aneb přetvařování na Internetu
Ochrana dětí na Internetu
Ochrana osobních údajů
Osobní vizitka

Další zajímavé články a zdroje:

Sociální síť
Sociální sítě – Formování virtuálních komunit a jejich využití nejen pro marketingové účely, Jan Habich (bakalářská práce)
Sociální sítě v roce 2018: Soukromí neexistuje a brzy nám to bude jedno, Daniel Dočekal (Lupa.cz)